TERKA - to byste nečekali

TEREZA LEJČAROVÁ

Terezu jsem potkal nedávno. Když vám kámoš řekne, co dělá jeho přítelkyně, a ono je to opravdu zajímavý, tak vám to utkví v hlavě a dřív nebo později na to někde přijde řeč.

To, že navíc vychovává dvě děti, má buldoka, pracuje i podniká, jezdí na kole, na motorce a kdoví, co ještě, už pak jen dokresluje obrázek o ženě, která se hned tak před něčím nezastaví.

Ahoj Terko.
Já o tobě vím, že děláš na holku vcelku netypickou práci. Popíšeš nám ji? 
Já dělám mechanika kol. Nebo mechaničku? Jo, jsem mechanička kol….

Když to takhle řekneš, tak si hodně lidí představí, že to kolo jen zlehka poopravíš, ale z toho, o čem jsme se bavili, vím, že toho bude víc?
No to je v každé práci. Jsou mechanici a MECHANICI (úsměv). Já dělám všechno. Kola stavím, nastavuju, opravuju….

Tak tady udělám vsuvku, protože tím, že jsme si volali a nekecali někde u kafe (všakvyvíteproč), posunulo to Terčinu skromnost na další level, takže: staví špičková závodní kola, opravuje každou chvíli kousky za stovky tisíc, dělala předního technika pro Specialized, pracovala s mnoha olympioniky a teď kola opravuje v jedné z největších firem, která se špičkovým servisem zabývá, v Kolofixu.

Ty máš i e-shop?
Máme se společníky. V Praze na Barandově, jmenuje se BikeAssault

Jak ses tedy k těm kolům vlastně dostala?
Přítel mě k tomu přivedl. Byl cyklista, tak jsem začala taky jezdit na kole, abychom mohli jezdit spolu.

Jasně, to dobře chápu. Ale jak ses dostala k opravování? Jezdí přeci kde kdo…..
Prostě nebyla práce (smích). Bylo mi 19 – 20 a šla jsem na brigádu skládat kola z krabic, někdy po revoluci. Nejdřív jsem skládala zadarmo a pak i za peníze.

A díky tomu ses stala mechaničkou?
Rok jsem seděla zavřená ve skladu a skládala kola z krabic, až pak mě pustili nahoru.

Počkej, takže ty jsi rok dělala tohle a pak jsi začala kola rovnou opravovat? 
Jo, když mi někdo ukáže, jak se to dělá, tak si to hned zapamatuju a jsem schopná to pak dělat sama. Pro tuhle práci dobrý!

A nějaké zajímavé nebo přímo vtipné momenty z práce?
Dorozumívání se. Často chodí lidi a používají svoje výrazy a názvy pro součástky: „hebl“ a „knipl“ a to „tlačítko” a ten „čudlík” a mají na kole „dvoukorkový vidlice“ a „grisstštifty“ a jiný zkomoleniny nebo chtějí „vycentrovat loukoťový kola” – to bývá dobrý!

Když děláš v téhle oblasti, kdy je to současně i tvoje hobby, tak přesto občas přijde taková hrana. Je to pak ještě vůbec zábava?
Je. Mě to prostě baví. Baví mě tu věc vylepšit a vidět to za sebou funkční, hotové. A pak je jedno, co je to za kolo.

Takže když jsi v práci, tak kola opravuješ ladíš, pak mimo práci na nich jezdíš?
No jasně i do práce. 

A pak tě ještě pořád něco dalšího okolo kol baví?
No třeba je stavět a opravovat – pro zábavu (smích)!

Povídáme si spolu o výživě – máš k tomuto tématu nějaký zvláštní vztah? 
…Myslím si, že jím dobře, aspoň se o to určitě snažím. Nevím, zda je to důležitý, ale jsem vegetariánka. Jako malá jsem byla tlouštíček, měla jsem nádor na páteři, tak jsem byla léta zavřená v krunýři, nemohla jsem se hýbat, a byla jsem pěkně kulatá. Když se pak začneš hýbat, začne tě doopravdy zajímat, jak tělo a strava spolu fungujou.

A co INTELLIGENT FOOD? Jak se ti s ním funguje? Nebo nám můžeš spíš říct, jaké máš celkově zkušenosti s hi-tech jídlem v prášku. Proč jsi to vyzkoušela?
Hlavní důvod byl čas. Se dvěma dětmi, když jsem na to sama, se dostávám do situací, že prostě nevím, co dřív. Když není čas a přijde hlad, tak jdeš a něco (hroznýho) si koupíš (smích), no a tohle to vyřeší.

Takže já to hi-tech jídlo obědvám v práci úplně běžně. Jezdíváme na výjezdy velkými auty a býváme běžně pryč i 8 hodin. Nikde tam nic nekoupíš. Nebo bych si musela vařit každý den a já to nestíhám. A tohle je super, mám jídlo hned, vůbec nic nemusím řešit.

 

A teď ještě jedna poslední a pro tenhle rozhovor super důležitá otázka.

CO BYS UDĚLALA, MÍT TEĎ HODINU NAVÍC?

….mít teď hodinu navíc?

Šla bych si zacvičit nebo číst. Moment, já už byla běhat, tak mám splněno. 

Tak to mít teď hodinu navíc, tak si jdu číst.